Původní domovinou parchy lékařské je východní Kazachstán, Mongolsko a oblast oblast Bajkalu. Na jejím původním území ji najdeme divoce rostoucí na loukách a v lesích i ve výškách 1200 -2000 mnm. To razučuje určitou odolnost, kterou parcha bezpochyby má. V našich končinách bývá součástí bylinkových zahrad. Pro parchy jsou známé a rozšířené i její další lidové názvy jako maralí kořen, rapontika nebo saflor.

Její více známý a zároveň lidový název maralí kořen, který zavedli ruští osadníci v Altajské oblasti. Vychází z toho, že kořeny parchy v zimě vyhrabávali a krmili se jím sibiřské jeleny maral během své říje. Kořen jim zároveň pomáhal přežít krutou sibiřskou zimu. V minulosti ho ve větším množství užívali i Tataři jako afrodiziakum. Podle dochovaných informací se kořen parchy používá k léčbě až 14 nemocí. Její eluován kořen používali lidé v minulosti na odstranění celkové únavy a slabosti. Během zimy byl hlavním přípravkem na posílení imunity.

Jak na pěstování parchy nenáročně

Parcha saflorová (lat. Leuzea rhapontica) je vytrvalá velmi odolná bylina nápadně podobná bodláku, která dorůstá do výšky cca 1,5 m. Patří do čeledi hvězdnicovitých (lat. Asteraceae). Pěstujeme ji hlavně kvůli její kořenu. Není náročná na výběr půdy, semena sázíme do hlinitopísšité půdy s mírným obsahem humusu a živin. Semena parchy rostou už při teplotě 5-6 ° C a umísťujeme je do hloubky cca 3-4cm v množství 2-4 semínek do 1 jamky, ideálně v průběhu března-dubna.

V některých případech můžeme uskutečnit i podzimní výsev (koncem září), do zimy rostlince naroste 8-12 pravých lístků, díky čemuž parcha bez úhony přežije zimu. Rostlinu parchy si můžeme předpěstovat i v pařeništi, abychom urychlili její růst. Je náročná na vláhu, zejména během počátečních stupňů vývoje rostlinky. Po celé vegetační období rostliny půdu pravidelně kypříme a odstraňujeme z jejího okolí plevel.

Parcha saflorová se vyznačuje hrubým stonekem a vytváří dva druhy listů. Její přízemní listy jsou srdečně-vejčité, nedělené, na rubní straně šedé barvy a plstnaté. Naopak stonkové listy jsou přisedlé, na lícní straně jsou sytě zelený barvy a na rubní straně opět šedé. Kořen parchy je hrubý,  1-2cm silný, propletený hnědými tenkými výhonky, které stárnutím dřevnatí. V prvním roce pěstování parchy vytváří rostlinka přízemní růžici listů. Následně na jaře z růžice vyrůstají mezi několika přímé lodyhy (1-8ks), na konci kterých se vytvoří květy. Parcha vyniká nápadným fialovým květem, který spatříte nejčastěji v červnu až srpnu. Její plodem je hnědošedá žebrovitý nažka. 

Důležitý je kořen parchy

Kořen parchy můžete vykopávat na konci třetího roku nejlépe během podzimu nebo velmi brzy na jaře. Po vykopání ho zbavíme zeminy a jemně omyjeme. Není vhodné jeho dlouhé mytí, protože ho tím zbavíme účinných látek. Sušíme ho v tenkých vrstvách v dobře větraném prostoru, ideálně při maximální teplotě 40 -50 ° C.

Současně můžeme sbírat i mladší a stonkové listy parchy, mají však mírnější účinky než kořen. Při sběru používáme rukavice. Léčivé účinky parchy působí na harmonizaci organismu. Působí velmi účinně na různé pooperační stavy, má významné regenerační schopnosti a příznivě ovlivňuje celkový stav organismu. Dále podporuje činnost žláz s vnitřní sekreci, výměnu bílkovin, snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi, podporuje trávení, odstraňuje nechutenství, upravuje menstruační cyklus, zvyšuje potenci a celkově posiluje činnost pohlavních žláz. Zlepšuje také činnost mozku a centrální nervové soustavy, zastavuje fyzické a psychické stárnutí. Pravidelné užívání parchy příznivě ovlivňuje činnost srdečního svalu, zejména při rehabilitaci po prodělaném infarktu myokardu, zvyšuje průtok krve a mírně i hodnoty krevního tlaku.

Parcha má nezastupitelnou úlohu při odstraňování těžkých kovů, vyplavuje i toxiny z organismu a odbourává alkohol. Doporučuje se jí pravidelné užívání během chemoterapie a jako přírodní léčivo při rakovině. Obecně můžeme její účinky přirovnat k účinkům ženšenu. Pozor cšak na vyšší dávky než doporučené množství, tlumí činnost srdce, případně způsobí nepříjemné bušení srdce. V kořenu parchy se nacházejí biologicky aktivní látky, které vytvářejí fyzickou a psychickou harmonii a na organismus působí povzbudivě. Produkty z parchy užíváme maximálně 1 měsíc, cykly můžeme opakovat 3-4x do roka. Užíváme je vždy před jídlem. Zapísí se velkým množstvím tekutin! Připravujeme z ní nejčastěji čaj nebo tinkturu.

• Čaj z maralího kořene z kořene parchy připravíme tak, že 2 kávové lžičky směsi doma vypěstované a usušené parchy zalijeme 500ml vroucí vody a necháme působit 10 minut, pak scedíme. Takto připravený čaj pijeme čerstvý 2-3x denně. 

• Maralí tinktura: Do 40-60% alkoholu naložíme 50g suchého nařezaného maralového kořene. Takto připravenou směs parchy a necháme odstát v dobře uzavřené láhvi, průběžně směs protřeseme a zhruba po dvou týdnech ji scedíme. Tinkturu užíváme vždy před jídlem v množství 20-30 kapek po dobu 3-4 týdny.

Shrnutí na závěr

Parcha nebo maralí kořen je nenáročná dekorativní trvalka, která bez problémů přezimuje ve vaší zahradě. Je odolná a proto ji najdeme volně rostoucí i ve vyšších nadmořských výškách kolem 1500 mnm. Nápadně se podobá našemu bodláku, avšak na rozdíl od něj je povrch parchy měkký a bez ostnů. V současnosti je velmi vyhledávanou bylinou, která zvyšuje odolnost organismu. Sbíráme její listy a vykopávat její kořen, který má podobné účinky jako dobře známý ženšen. Parchu používali přes stovkami let, používali ji naše babičky a bude se používat i nadále.