Hlíva ústřičná (lat. Pleurotus ostreatus) je jedlá dřevokazná houba patřící do čeledi hlívovitých (lat. Pleurotaceae). Původní domovinou je Čína, ale v současné době je rozšířena po celém světě, roste v mírném pásu i v subtropických lesích.

Jak vlastně hlíva vypadá

Klobouky hlívy ústřičné připomínají tvarem i barvou větší ústřice. Podobnost s ústřicí dala této houbě její druhové jméno. V mládí jsou klobouky hlívy ústřičné sklenuté s podvinutým okrajem, později se stávají vějířovitými, dosahují šířky 5 - 25 cm. Okraj se stává ostrým. Zbarvení klobouků je proměnlivé od bělavé, šedomodravé, šedohnědé až k hnědé barvě.

 Zbarvení závisí na podmínkách růstu, vzdušné vlhkosti i na konkrétním kultivaru. Klobouky vyrůstají podobně jako u většiny ostatních hlív v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Jednotlivé trsy mohou dosáhnout hmotnosti až  několik kilogramů. Lupeny hlívy jsou nízké, měkké a husté, sbíhající na třeň. U třeně jsou vidličnatě větvené. Mladé lupeny jsou bílé barvy, s přibývajícím stářím šednou.

Třeň této houby je velmi krátký, dlouhý pouze 1 - 4 cm a tlustý cca 1 - 3 cm. Třeň je velmi tuhý, bílý, později šedavý. Dužnina je čistě bílá, velmi pružná a šťavnatá. Zbarvení se po řezu nemění. Chuť hlívy je nasládlá, vůně je příjemně houbová. Výtrusy hlívy ústřičné jsou bezbarvé, válcovité a hladké. 

Hlíva v přírodě roste od konce léta až do zimy. Při mírné zimě ji lze často nalézt i na jaře na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů. Nejlépe se jí daří na bucích, vrbách, ořešácích, jeřabinách, břízách a topolech. V současnosti je jednou z nejhojněji pěstovaných hub v domácích i laboratorních podmínkách. V současnosti jsou největšími producenty hlívy z laboratorních podmínek Čína, Filipíny, Thajsko, Pákistán, Nigérie a USA.  

V minulosti byly prováděny výzkumy týkající se pěstování hlívy ústřičné i v Česku. Velký boom nastal po roce 1982, kdy u nás byly zakládány velké pěstírny. Po listopadu 1989 však začaly pěstírny upadat díky otevření hranic a dovozu hlívy z jiných zemí. Hlíva je třetí nejčastěji pěstovanou houbou na celém světě. 

Druhy hlívy

Dalšími druhy hlív jsou, kromě hlívy ústřičné, hlíva plicní (lat. Pleurotus pulmonarius) , hlíva miskovitá (lat. Pleurotus cornucopiae), hlíva čepičkatá (lat. Pleurotus calyptratus), hlíva dubová (lat. Pleurotus dryinus), hlíva máčková (lat. Pleurotus eryngii) a hlíva růžová (lat. Pleurotus djamour).

• Za sestru hlívy ústřičné je považována hlíva plicní. Rostou ve stejnou dobu a na stejných místech. Její klobouk je 5 - 12 cm široký, sklenutý, často vějířovitý. Na povrchu k okraji rýhovaný a někdy rozthaný. Mladé houby jsou bělavé barvy, starší pak tmavě hnědé. Z jednoho třeně může vyrůstat více klobouků. Lupeny jsou velmi vysoké, dužnina je bílá. Hlíva plicní má všestranné využití.

• Hlíva miskovitá má klobouk široký 4 - 10 cm. V  mladí je klobouk klenutý s podvinutým okrajem, v dospělosti bývá plochý, ve středu vtlačený až nálevkovitý. Barva klobouku může být bělavá, plavožlutá či hnědá. Povrch klobouku je hladký a holý. Třeň je dlouhý a široký, centrální nebo excentrický. Výtrusný prach je bílý s fialovým odstínem. Hlívu miskovitou můžete najít od jara do podzimu na kmenech listnatých stromů, nejčastěji dubů a buků. Rozšířila se po celém mírném pásu severní polokoule. Je vhodná do polévek a na nakládání do octa.

• Hlíva čepičkatá (závojová) je poměrně vzácná. Roste na mrtvém dřevě osik. Klobou této hlívy je čepičkatě vyklenutý a přirostlý bokem ke kmeni. Dosahuje 3 - 9 cm v průměru. Povrch klobouku je hladký, ve stáří na okraji zůstávají zbytky plachetky. Klobouk je barvy béžové nebo světle hnědošedé. Roste v červenci až v říjnu. Vyskytuje se pouze v Evropě. Hlíva čepičkatá je sice jedlá, ale pro svůj velmi vzácný výskyt se nesbírá.  

• Hlíva dubová klame svým druhovým jménem, protože častěji než na dubech ji lze nalézt na jabloních. Její klobouk má průměr 4 - 15 cm, má šupinatý povrch s bělavou až našedlou barvou. Hlíva dubová roste na kmenech a pařezech od srpna do listopadu. I tento druh hlívy je jedlý, ale pro svou tuhost není moc oblíbená.

• Hlíva máčková je někdy přezdívána jako hlíva královská. Tento druh se dá vypěstovat doma na slámovém substrátu. V přírodě se vyskytuje vzácně. Její klobouk je plošší, polokulovitý. Poznávacím znamením je tenký podvinutý okraj. Barva se mění od bělavé, hnědavé až po našedlou. Mladší plodnice jsou na dotyk plstnaté, v suchém prostředí může dojít k praskání klobouků. V přírodě je výskyt této houby vzácný. Se štěstím ji můžete najít od jara do podzimu na kořenech bolševníku a na máčce polní.

• Hlíva růžová pochází z jihovýchodní Asie. Je velmi chutná a také velmi zdravá. Byly prokázány příznivé účinky proti civilizačním chorobám, díky obsahu glukanů zvyšuje odolnosti organismu proti virózám a zamezuje či zpomaluje růst některých typů zhoubných nádorů. K růstu potřebuje vyšší teploty než ostatní druhy hlív.

Na vlastní zahrádce si můžete díky našemu e-shopu vypěstovat hlívu ústřičnou v béžové a šedém zbarvení. Hlívu miskovitou a hlívu růžovou. Hlíva se pěstuje dvěma způsoby - v pytlích na slámě a na dřevěných špalcích.

Pěstování hlívy v pytlích na slámě

Pěstování hlívy v pytlích na slámě je velmi jednoduché a poradí si s ním i začátečník. Tímto způsobem můžete pěstovat hlívu po celý rok.

1.) Nejdříve si připravte slámu, kterou sterilujte vařící vodou abyste ji zbavili bakterií, plísní a jiných hub. Poté slámu nechejte vychladnout a proces sterilizace ještě jednou zopakujte.

2.) Samotné očkování můžete zahájit až sláma zchladne na teplotu pod 30 °C. Očkování slámy probíhá tak, že do velkého pytle cca 50 x 100 cm střídavě kladete slámu a rozdrobený očkovací substrát. Jedno balení očkovacího substrátu vystačí přibližně na 15 - 20 kg navlhčené slámy. Naplněný pytel uzavřete, nejlépe zavažte.

3.) Ostrým předmětem vyřežte do pytle 3 - 5 cm velké zářezy, celkově cca 10 zářezů na jeden pytel. V prostředí s nízkou vzdušnou vlhkostí udělejte zářezů méně, aby nedocházelo k přesychání slámy. Pytel s naočkovanou slámou umístěte do polostínu, aby na něj nesvítilo slunce.

4.) Hlívám se nejlépe daří při teplotách 15 - 25 °C. Čím vyšší teplotu hlívám dopřejete, tím rychleji hlíva poroste, ale také se tím rychleji vyčerpají živiny ze slámy. Pokud budete chtít snížit rychlost růstu nových plodnic, přeneste pytel se slámou na chladnější místo. Takto hlíva plodí cca 3 - 4 měsíce, potom se vyčerpají živiny a je nutné založit novou kulturu. Z jednoho balení očkovacího substrátu můžete vypěstovat cca 2 - 4 kg hlívy. 

Pěstování hlívy na dřevě

Druhým způsobem pěstování hlívy je její pěstování na špalcích dřeva. Při použití této pěstební metody získáte úrodu pouze 1x ročně, ale několik let za sebou.

1.) V prvním roce založíte hlívu do špalku a v dalších letech už pouze sbíráte plodnice.  Aby hlívy dobře rostly, je třeba vybrat správné dřevo. Používá se čerstvé dřevo listnatých stromů, který by mělo být pokáceno v době vegetačního klidu. Nejvhodnějšími druhy jsou topol, bříza, olše, dub, buk, habr nebo vrba. Použitelné je i dřevo ovocných stromů s výjimkou jabloně a ořešáku. Od pokácení stromu by v ideálním případě nemělo uběhnout více než 1 - 2 měsíce, aby mělo dřevo stále svou přirozenou vlhkost.

2.) Pro pěstování se používají kmeny a větve od průměru 15 cm, dlouhé 30 - 40 cm. Naočkování podhoubím hlívy musí proběhnout hned po rozřezání na špalky. Do jednoho špalku vyvrtejte 5 - 10 otvorů o šířce 1,5 - 2 cm a hloubce 2 - 3 cm. Díry nevrtejte větší, protože je nutné, aby podhoubí přišlo do co nejtěsnějšího styku se dřevem, aby nezaschlo dříve, než začne prorůstat. Pokud budete zakládat více špalků, připravte si jámu hlubokou cca 2 m a širokou cca 1 m.

3.) Dno jámy pokryjte polyetylenovou fólií a pod každý špalek rozprostřete slabou vrstvu sadby. Na sebe postavte vždy 2 - 3 špalky. Na vrchní špalek přibijte 1 - 2 cm silný kotouč dřeva. Po uložení špalků jámu zakryjte prkny a rozprostřete na něj fólii (folie), kterou ještě překryjte větvemi a hlínou. Tímto postupem dopřejete sadbě hlívy stabilní teplotu a dostatečnou vlhkost. V horkých letních dnech strop občas pokropte vodou.

4.) Plodnic se dočkáte v době, kdy noční teploty poklesnou pod 10 - 12 °C. V této době posekejte trávu v okolí špalků a opatrně je odkryjte, podle potřeby zalévejte. Sklízejte plodnice velikosti dětské dlaně, snažte se neporušit kůru špalků. Délka plodnosti závisí na tvrdosti dřeva - měkké dřevo plodí 3 roky, tvrdé 5 let. 

5.) Menší množství špalků se dá připravit i ve sklepě. Vhodné jsou vlhké sklepy se stabilní teplotou v rozmezí cca 8 - 15 °C. Na dno pytle ze silné fólie položte cihlu, nalijte do něj 2 - 3 litry vody a na cihlu postavte 2 - 3 špalky, které jste proložili sadbou. Fólie bude chránit špalky před vyschnutím.

6.) Podhoubí proroste špalkem přibližně za 4 měsíce. Správně prorostlé špalky jsou srostlé podhoubím a na jejich povrchu je bílé vatovité podhoubí hlívy. Takto připravené špalky přeneste ven na vlhčí místo bez větru, nejlépe pod stromy. Na tomto místě vykopejte díry hluboké 15 - 20 cm vzdálené 40 - 50 cm od sebe. Do připravených jamek postavte špalky tak, aby zhruba polovina vyčnívala ven. V teplém a suchém období špalek 1x týdně zalijte. Potom už jen čekejte, než začnou růst první plodnice.

Léčivé účinky hlívy

Hlíva obsahuje specifický ß-d-glukan (pleuran), který dokáže aktivovat buněčný imunitní systém. Glukany z hlívy působí protivirově a protizánětlivě, přispívají ke snižování cholesterolu. Další skupinou aktivních látek obsažených v hlívě jsou terpeny s antibiotickou a protirakovinnou aktivitou.

V plodnicích hlívy je také lovastin, který významně odbourává cholesterol z krevního séra. Hlíva působí proti zánětlivým, virovým, bakteriálním a plísňovým onemocněním. Příznivě ovlivňuje léčbu hemeroidů, křečových žil, bércových vředů, popálenin, ekzémů a kožních alergií.

Preventivně působí proti rakovinným onemocněním i proti radioaktivnímu a UV záření. Konzumace hlívy se doporučuje také jako prevence proti srdečním onemocněním. Zařaďte hlívu ústřičnou do svého jídelníčku a uvařte si třeba polévku.

K nežádoucím účinkům mohou patřit střevní potíže, které může způsobit malé množství arabitolu obsažené v hlívě. Zcela výjimečně tedy může dojít k průjmu.